Za lepší budoucnost

Prof.PhDr. Bohumír Blížkovský, CSc.

Blíží se nové volby a my občané musíme myslet na novou budoucnost. S přítomností nejsme spokojeni. Obklopuje nás jen nevýkonné politikaření, plné vzájemného osočování, pomluv a znevažování osobností. Obklopují nás i pochybná shromáždění lidu z nepříliš podložených důvodů.

Obklopuje nás kulturní úpadek, duchovní a morální bída, primitivní kult mamonu a moci.

U mnoha pseudopolitiků převážila nevýkonnost, koncepční i kooperační impotence a zároveň ustavičné účelové napadání jinostraníků. Bují konfrontace v plytkém boji o vliv a moc mezi zájmovými stranickými skupinami. Mnozí politici už ani nevědí, že skutečná politika se má starat o blaho obecné. Zapomnělo se, že úsilí o obecné blaho národní a sociální je skutečným posláním odpovědných politiků, projevem jejich rozumu a svědomí. A toto vědění je nutné obnovit, dřív než bude pozdě, je pro to nejvyšší čas. A příprava na nové volby je vhodná příležitost.

Žijeme v nezvyklé společnosti, v nové, odlišné podobě, jaká se utvářela po historickém převratu v listopadu 1989. Převrat přinesl naděje na vyšší stupeň racionalizace, demokratizace a humanizace společnosti. Naděje se však v mnohém očekávání nenaplnily. Místo kulturního vzestupu společnosti se převrat v nejednom případě proměnil v rozvrat.

Do čela veřejného života se dostalo příliš „převracečů kabátů“, nezkušených nebo i neodpovědných „odpovědných“ a vyložených tunelářů a prospěchářů. Přečasto se proto potácíme od jedné krajnosti k druhé, odnikud nikam. Totalitární reglementace přeskočila v tak bezmeznou deregulaci, že vzrostl nepořádek, korupce i chaos. Plánománii nahradila trhománie a komunistické dogmatiky vystřídali tak omezení fanatici antikomunismu, že obrátili a scestně převrátili i to, co stálo rovně. Abnormální normalizace vyústila do tak absurdní transformace, že to nepřežilo ani Masarykovo Československo.

Strategické priority pro nejisté 21. století nemáme ani definované. Nejhodnotnější historický odkaz je soustavně napadán ziskuchtivými „přepisovači“ dějin v cizím zájmu. Ladem leží i odkaz zakladatelů naší novodobé státnosti, který ani v nejmenším neztrácí v současnosti na aktuálnosti. Jsou to směrodatné kulturní hodnoty sebezáchovné, kritický realismus, humanitní demokratismus, rovnoprávná mezinárodní demokratická unie a kolektivní bezpečnost. Současná zahraniční politika z nich náležitě nevychází, potřeby našeho národa a státu podřizuje nebezpečným globálním konfrontacím. V zájmu udržitelnosti lidského světa nelze vycházet z jednostranných účelových ideologií. Je nutno řídit se co nejspolehlivějším systémem pravdivého poznání systémové odbornosti. Moudřejší a odpovědnější politika si klade za úkol rozvíjet mezi národy jak jejich vzájemnost tak svébytnost. Paměť národa udržuje naše historické tradice, včetně hrdosti národa, která brání podléhat lokajsky cizím zájmům. Vrchnostenská nadvláda soudobé nebývalé globální megamoci se zatím uplatňuje ve světovém měřítku bezohledně a tvrdě. Stačí jí k tomu přesně řízené peníze bank, přesně řízená slova médií a – je-li třeba – i přesně řízené střely. Ustupování mnichovanům, revanšistům, kolaborantům či novým uchvatitelům je neomluvitelné.

Nové parlamentní volby se blíží. Zaklínáme se demokratickými právy. Takové demokratické právo má každý občan. Každý občan má právo volit a podílet se na ustavení takového společenského zřízení, v kterém bude vládnout lid, prostřednictvím svých zástupců pro lid. Pro obecné blaho.

A tady jsme u zásadní podmínky pro krok k přiblížení lepší budoucnosti

Dokud nebude politika službou pro všechny občany, dokud budou v čele i prospěchářští funkční negramoti, neschopní řešit podstatné problémy, pokud budou v čele konformisté a nepoctiví zkorumpovaní novokolaboranti, bude naše krize trvat, ba svým způsobem se bude prohlubovat. Dokud si nezvolíme lidi moudřejší, mravnější a odpovědnější, dotud se žádoucí nápravy nedočkáme.

Za čím jít, čeho se vystříhat

K ideologickým příčinám našeho polistopadového úpadku patří, mimo jiné, zkázonosný neoliberalismus, neokonzervatismus a neoabsolutismus.

Podejme si jejich stručnou charakteristiku.

Neoliberalismus

Módní ideologie vyjadřuje absolutizaci svobody. Svoboda je ústřední hodnota lidského života, svobodu nelze omezovat. jde ovšem o zásadu zcela nesmyslnou, neodpovědnou, nedemokratickou, nespravedlivou. Lidstvo nelze absolutní deregulací zbavit nezbytného řádu ani elementárního pořádku. Slovně platí slib svobody všem, ale ve skutečnosti je dopřána jen nejmocnějším bankám, supermonopolům, militaristickým vůdcům. Jen nejsilnějším dovoluje vše. Jde vlastně o pravý opak původního liberalismu, který chtěl osvobodit hospodářství od vnucených nepřirozených omezení. Jde o novodobý kult maximalizace zisku, mamonu a megamoci. Bez všech ohledů a zřetelů k následkům. Nejúčinnějším varovným prostředkem je Masarykova zásada:“Tolik svobody, kolik je možno, tolik řádu, kolik je nutno.“

Neokonzervatismus

Původní konzervatismus se orientoval na udržování tradic a hodnot, zčásti překonaných, zčásti klasických a všelidských. Novodobý konzervatismus odmítá pokrok osvícenství, emancipaci, rovnoprávnost, spravedlnost. Nejradikálněji podporuje světovládné snahy soudobé megamoci, hierarchii, plutokracii, feudální aristokracii i teokracii. Ctí tradice imperiálních říší a středověkých monarchií. K jeho nejotřesnějším projevům patří jeho podpora církevních restitucí.Hrozí tu nebezpečí, že větší část naší rodné půdy zas ovládne cizí panstvo.

Neoabsolutismus

Podobně jako po konečné porážce Francouzské revoluce zvítězila v 19. stol. despocie evropských vladařů a nám dobře známý absolutismus Metternichův a Bachův, sílí po porážce Ruské revoluce neoabsolutismus. Neoliberalismus a neokonzervatismus vlastně nadvládu nejmocnějších prosazují. Smysluplné ideály humanitní, sociální stát a politický, ekonomický i kulturní pluralismus mizí. Přibývá absolutizace, plutokracie a oligarchie, militarismus, pravicový axtremismus a všechny diktatury se skrývají za předstíranou lidovládu demokratury a mediokratury. Nebývalá megamoc se nepředvádí, skrývá se a vládne přesně řízenými penězi, slovy i střelami.

Ocitáme se zřejmě s celým světem na osudové křižovatce. Rýsují se nebývalé možnosti harmonického rozvíjení celého lidského světa stejně jako netušená existenční rizika lidstva vinou vševládnoucích svévolných omezenců a sobců.

Potřebujeme zmobilizovat uvědomělý občanský aktiv. Občany se smyslem pro historickou paměť národa a pro hájení hodnot národních i sociálních. Zastánce humanitní demokracie, vzájemnosti i suverenity národů. K nejnaléhavějším problémům polistopadové demokracie patří kontroverzní polarizace principu národního a sociálního a levice radikální, revoluční a protirevoluční, reformní. Jde o to, aby spojili všichni jejich stoupenci síly na tom, co je obecně spojuje, demokracie a lidskost, láska a úcta k národu a vlasti jako k práci a pracujícímu životu. Politika s úsilím o obecné blaho je všechny potřebuje, potřebuje jejich jednotu, která jim dodává sílu. Stojí dnes před nimi úkol dohodnout minimální společný program pokroku na cestě k obecnému blahu. Kolektivní bezpečnost má v čase permanentních eskalací, válečných konfrontací i hrozeb pandemie zásadní význam existenční. Nynější komplexní krize je naší nejvážnějším novodobým ohrožením.

Je na občanech, aby využili svého volebního práva a se znalostí polistopadového vývoje se zasadili o změnu politiky se zaměřením na skutečné obecné blaho.

Polistopadové naděje na opravdovou racionalizaci, demokratizaci a humanizaci čekají konečně na využití příležitosti k své realizaci.